DRAMATERAPIE
arrow_back Zpět na Drama in the Head
29. Dubna 2026

Dramaterapie v praxi: co se skutečně děje v terapeutickém procesu

Dramaterapeutický proces

Dramaterapie je terapeutické řemeslo – a stejně jako každé řemeslo stojí na třech neoddělitelných pilířích: procesu, vztahu a odbornosti terapeuta. Pokud vás zajímá, co se za dveřmi dramaterapeutické místnosti skutečně odehrává, jste na správném místě.

Co myslíme „procesem“ v dramaterapii

V dramaterapii nepracujeme s náhodou. Každé setkání je součástí záměrně vedeného procesu, který má svůj začátek, průběh i závěr. Nejde o divadelní kroužek ani o sérii her – jde o terapii, v níž dramatické a herní prostředky slouží jako jazyk komunikace mezi terapeutem a klientem (Vávra in Kosek, Vávra, Veitová a kol., 2025).

Tento proces má vždy svůj rámec: terapeutický kontrakt, který jasně vymezuje roli terapeuta, roli klienta a záměr jejich společné práce. Teprve v tomto rámci se drama stává terapií – bez něj jde o dílnu, workshop nebo vzdělávání, ale nikoliv o terapii (Kosek, Vávra, Veitová a kol., 2025; Johnson, 1982).

Vztah jako základ: bez důvěry to nejde

Terapeutický vztah v dramaterapii není jen příjemným doplňkem – je samotnou podmínkou toho, aby proces fungoval. Terapeut přichází na každé setkání jako klidný průvodce: čeká, je přítomný, nabízí bezpečné prostředí a zároveň drží pevnou strukturu, která dává klientovi jistotu.

Právě tato kombinace hravosti a spolehlivosti umožňuje klientovi odvážit se vstoupit do prostoru, kde může zkoušet nové způsoby prožívání, jednání i vyjadřování – bez rizika reálných důsledků. Dramaterapie totiž pracuje s tzv. dramatickou realitou: prostorem „jako by“, v němž jsou zážitky skutečné, ale situace je bezpečně ohraničená (Pendzik, 2006).

Co dramaterapeut dělá „za oponou“

Velká část terapeutické práce se odehrává ještě dříve, než klient vstoupí do místnosti. Příprava procesu zahrnuje:

  • Výběr a indikaci klientů – ne každý člověk je v danou chvíli připraven pro dramaterapii; terapeut posuzuje, zda je metoda vhodná pro konkrétního člověka a jeho zakázku.
  • Výběr přístupu a metody – dramaterapie nabízí celou řadu přístupů (vývojové proměny, rolová metoda, terapeutické divadlo aj.), a terapeut volí ten, který nejlépe odpovídá potřebám klienta.
  • Nastavení kontraktu – individuální i skupinová dramaterapie mají odlišnou dynamiku, a tomu odpovídá i způsob, jakým se zakázka sjednává.
  • Organizaci prostoru a skupiny – místo, čas, velikost skupiny i fyzické uspořádání prostoru nejsou náhoda, ale vědomá součást terapeutického designu (Kosek, Vávra, Veitová a kol., 2025).

Když přijde nečekané

Každý zkušený dramaterapeut ví, že proces neprobíhá vždy podle plánu. Klient může přinést téma, které původní záměr zcela změní. Může dojít k silnému emočnímu výboji, nebo naopak k naprostému uzavření. Tyto momenty nejsou chybou – jsou přirozenou součástí terapeutické práce.

Právě proto je nedílnou součástí dramaterapeutického procesu supervize: pravidelná odborná podpora, při níž terapeut zpracovává vlastní reakce, slepá místa i náročné situace z praxe. Supervize není projevem slabosti – je etickou povinností každého zodpovědného terapeuta (Kosek, Vávra, Veitová a kol., 2025).

Katarze – ano, nebo ne?

Mnoho lidí si dramaterapii spojuje s představou bouřlivého emočního uvolnění – katarze. Realita je však komplexnější. Katarze může být součástí procesu, ale není jeho cílem ani zárukou úspěchu. Dramaterapie neusiluje o dramatické průlomy, ale o postupnou, bezpečnou a udržitelnou změnu – ať už v oblasti sebeporozumění, vztahů, nebo způsobu, jak člověk zachází s vlastními emocemi.

Změna v dramaterapii probíhá skrze specifické terapeutické mechanismy – například práci s rolí, distancování od bolestivého tématu prostřednictvím fikce, nebo opakované tvoření nových variant příběhu (Vávra in Kosek, Vávra, Veitová a kol., 2025; Landy, 1994).

Pro odborníky: mechanismy terapeutické změny

Z odborného hlediska dramaterapie pracuje s tzv. core processes – klíčovými procesy, které jsou specifické pro dramaterapeutickou práci. Patří mezi ně například dramatická projekce, vtělení (embodiment), přijetí role, svědkování, transformace a tvorba fikčního světa (Jones, 2007). Tyto procesy se neprosazují izolovaně, ale vzájemně se prolínají a posilují v průběhu jednotlivých sezení i celého terapeutického vztahu.

Dlouhodobý proces dramaterapie popisuje například model pěti fází Renée Emunah (2020): od dramatické hry a scénické improvizace přes tvorbu scén, tematické práce s rolí až po dramatizaci autobiografického materiálu a jeho rituální uzavření v závěrečné fázi terapie.

Co z toho plyne pro vás jako klienta

Pokud uvažujete o dramaterapii, možná si říkáte: „Ale já nejsem herec.“ To je přesně ten nejčastější mýtus, který dramaterapie boří. Dramaterapie nevyžaduje žádný herecký talent – pracuje s přirozenou lidskou schopností hrát si, představovat si a vyprávět příběhy. Tyto schopnosti má každý z nás, bez výjimky.

V dramaterapii budete mít vždy prostor postupovat svým vlastním tempem. Nic se neděje bez vašeho souhlasu. A pokud se v určitém momentu budete cítit nejistě, terapeut je tu právě proto, aby vás bezpečně provedl tím, co přichází.

Chcete zjistit, zda je dramaterapie vhodná pro vás? Nabízím bezplatný úvodní telefonát, při kterém společně zjistíme, zda a jak vám dramaterapie může pomoci.

call OBJEDNAT SE NA ÚVODNÍ KONZULTACI